Kompostování

 

Dobrý den milí čtenáři Soutoku. Zdravím Vás v letním čase při čtení Listu nejen o listech. Dnes bych se s Vámi ráda podělila o poznatcích o kompostování. V článku zmíním klasické zásady, estetické hledisko, i moderní poznatky o kompostování.

 

Proč kompostovat?

Je zbytečné třetinu i více směsného domácího odpadu likvidovat, když může posloužit k obnově půdního fondu. Půda je dynamický živý systém a kompost ji vylepšuje hned v několika rovinách. Kompostováním navracíme energii zpět do půdy. Kompost v půdě dlouhodobě zabezpečuje rostliny důležitými živinami, regeneruje narušené půdy a podporuje život v půdě.

Kompost zlepšuje zpracovatelnost půdy a vylepšuje její fyzikální vlastnosti: zvyšuje sorpční schopnosti lehčích půd, nakypřuje utužené a těžké půdy, může redukovat choroby rostlin i působení škůdců, snižuje kyselost půd a stabilizuje hodnotu pH.

Kompost dále zvyšuje vodní jímavost a vodní kapacitu půdy, snižuje vodní erozi na svazích, snižuje spotřebu vody, zabraňuje vysychání půd. To je důležitá vlastnost, ke které se ještě v širší souvislosti vrátím v závěru článku.

 

Co do kompostu patří a co ne?

Stručně řečeno patří do kompostu organický odpad. Je ale třeba vědět, že něco do kompostu nepatří a že je velmi důležitý poměr jednotlivých druhů odpadu pro získání kvalitního kompostu.

Nejprve tedy co ano: Zahradní odpad, posekaná tráva, listí, odřezky z keřů a stromů (rozřezané, příp. nasekané), skořápky od vajec, odpady z ovoce a zeleniny, kávová sedlina, zbytky čaje, sláma, seno, hobliny.

Teď co ne: zbytky jídla a potravin, plevel nesoucí semena (ptačince, kopřivy, peťour, atd.), plevel s kořeny (např. svlačec rolní, bršlice), zahradní odpad obsahující choroby rostlin (spála, plíseň, nápadné tlení atd.), rostliny ošetřené insekticidy.

A nakonec důležitý poměr složek: převažovat by měly, ideálně v poměru 2:1 až 3:1, uhlíkaté složky, tedy dřevitá hmota jako například štěpka či listí z loňského roku. Už jen proto se vyplatí při úklidu zahrady schraňovat i zbytky dřevin a připravit je ke kompostování, aby bylo posekanou trávou čím prokládat.

 

Správné místo a správná konstrukce kompostu

Kompost by měl být chráněn před prudkým sluncem a větrem, nejlépe se mu daří v polostínu. To se pozitivně projevuje na procesu rozkladu: žížaly, svinky a mikroorganismy se tam cítí obzvlášť dobře a kompost méně vysychá.

Důležité je mít minimálně dvě komory kompostu. Tedy pro ty, kteří používají plastové kompostéry – je potřeba si pořídit alespoň dva. Po naplnění jedné komory je totiž nutné obsah promísit a přemístit do další komory. Kompost se tím okysličí, což je pro jeho dobré zrání důležité. Praktické je mí i třetí komoru, ve které je již hotový kompost, který odebíráme.

Z mého pohledu je i důležité umístění kompostu z hlediska úpravy zahrady. Kompost, plný rozkládajících se odpadků v zahradě ruší a proto patří mezi naše hlavní úkoly výběr vhodného a nenápadného místa pro kompost.  Kompost lze maskovat výsadbou keřů nebo živým plotem. Blízkost stromů zastiňuje zrající kompost a zároveň udržuje potřebnou vláhu. Měl by být tedy spíše v odlehlém koutě zahrady, ale musí k němu vést cesta dobře sjízdná kolečkem.

 

Co je třeba s kompostem dělat, aby správně vyzrál?

Už jsme zmínili dodržování správného poměru tzv. „zeleného“ a „hnědého“. Druhou důležitou věcí je přiměřená vlhkost kompostu. Je-li kompost příliš vlhký, dostává se do něj málo vzduchu. Hrozí pak hniloba. Kompost musí být provětrán a přenesen na jiné místo. Je-li kompost příliš suchý, vyvíjí příliš mnoho tepla. Proto, pokud je kompost příliš suchý, je třeba jej zalít. Při vytrvalých deštích je lépe kompost zakrýt.

Přerovnání kompostu je nejlépe udělat v raném létě. V tuto dobu už totiž přestává sloužit jako zimní obydlí a líheň mnoha užitečných živočichů. Při přerovnání kompostu na jiné místo se vrství materiál z okraje směrem dovnitř a zevnitř směrem ven. Dojde tím k provzdušnění hromady a promíchání vrstev a tím pádem k lepšímu zetlení všech složek.

Pokud se nám podaří uložit na kompost najednou větší množství hmoty, dojde rychlým rozkladem k tzv. horké fázi, která trvá několik dní. Hromada se při ní zahřeje na asi 50 °C. Tento proces se nazývá hygienizace, protože se při ní zničí semena plevelů a zárodky chorob. Takovým kompostem si pak nezaplevelíte ani zeleninový záhon.

Kompost můžete osadit rostlinami jako jsou tykve, cukety nebo okurky. Listy vytvoří ochranu před letním sluncem, a pokud bude osázen, určitě nezapomenete zkontrolovat, zda nepotřebuje zalít. Při osazování se musí do kompostu udělat jamky a vyplnit je zeminou, aby měly rostlinky pro začátek oporu a výživu.

 

Použití kompostu

Kompost je ideální jako hnojivo pro nejsvrchnější vrstvy půdy, nehodí se však jako spodní vrstva pro pěstování, protože je příliš bohatá na živiny. Pomocí prohazovacího síta můžete vzniklou kompostovanou zeminu ještě dodatečně prosít. Zbylé hrubé zbytky lze vrátit do kompostu. Kompostovaná zemina se poté rozmístí na zahradě a jen lehce zahrabe. Při smíchání se zeminou a pískem vytvoříme dobrou zahradní zeminu pro všestranné použití.

 

 

Aktuální význam kompostu pro půdy

V důsledku dlouholetého používání průmyslových hnojiv místo organických (jako je kompost) ztratila půda do jisté míry schopnost absorbovat vodu. Dešťová voda tak rychle odchází do vodotečí a tím způsobuje bleskové povodně. V médiích se objevila zpráva, že bude vládě předložena novela zákona o povinnosti obcí třídit bioodpad. Kompost, který se tak vyrobí, by mohl zlepšit stav půdy na polích, aby mohla lépe zadržovat vodu. Země by tak lépe odolávala přívalovým dešťům, pole by netrpěla erozí.

 

Věřím, že v Davli a okolí má většina z Vás vhodné podmínky pro kompostování a kompostuje. Přesto jsem chtěla hlavní zásady připomenout a hlavně vyzdvihnout jeho význam. Kdybyste chtěli Vaše konkrétní zkušenosti či pochybnosti ohledně kompostování konzultovat, neváhejte mě kontaktovat na jitka.emlerova@arbogard.cz, ráda Vám poradím.

Přeji Vám krásné a lehké letní dny a v příštím čísle na shledanou.

Jitka Emlerová, DiS.

 

 

 

Oheň v zahradě

 

  Zdravím všechny čtenáře Soutoku a příznivce rubriky List nejen o listech. Pro letošní podzimní číslo jsem vybrala hřejivé téma o ohni a ohništi v zahradě.

 

  Posezení u hořícího a praskajícího ohně je krásné a osvobozující, ať sedíte se svými blízkými nebo třeba sami. Pozorovat stoupající jiskry a hvězdy na nebi mě nikdy neomrzí. Pohled do hořícího ohně prý i očišťuje, je jakousi jednoduchou psychohygienou.

 

  Díky významné trampské tradici hoří v okolí Davle nespočet ohňů už celá desetiletí. Také v davelském parku mají společná setkání u ohně na čarodějnice jistou tradici. Já bych Vám dnes chtěla nabídnout další inspirace na toto téma a pohled z hlediska zahradní úpravy na ohniště nebo pálení ohně venku.

 

  Nejprve bych ale ráda zmínila ekologický a bezpečnostní aspekt pálení. Zákon pálení suchých rostlinných zbytků jako je listí a větve nazakazuje, může to však zakazovat obecní vyhláška. Zákonem zakázáno je ale pálení materiálů, u jejichž spalování vzniká velké množství pro člověka škodlivých emisí. Většina z nich zůstává ve vzduchu ve výšce 10 metrů a poté klesá zpátky na zem. Jde například o: obaly z plastů, igelit, barevné časopisy a noviny, chemicky ošetřené dřevo (okenní rámy, dřevotříska, dřevo ošetřené laky nebo barvou), vlhké zahradní odpady, plasty, gumu, chemické přípravky apod. Z pohledu požární bezpečnosti není povoleno pálit v blízkosti lesa, pod korunami stromů a v blízkosti zástavby. Také bych přidala hledisko ohleduplnosti. Kouř by neměl omezovat pohodu na sousední zahradě.

   Já ale zásadně pálení listí ani drobných větví nedoporučuji. Daleko lepší je takový zahradní materiál kompostovat – o tom byl minulý článek.

 

  Já se zaměřím na oheň v zahradě, který nezapalujeme, abychom uklidili, ale který zapálíme, abychom si užili krásný večer venku, pocit pohody a plnosti života. Mít na to dobře uzpůsobené místo je dobré. Klasické trampské ohniště – kolo vyskládané z kamenů v trávě a uprostřed důlek s popelem – způsobuje v zahradě problémy. Především se v jeho těsném okolí špatně seká tráva. Ta pak prorůstá do kamenů lemujících oheň. V sezoně táboráků je zase místo kolem často ušlapané, vypálené a plné černých oharků. Takové ohniště nás těší za tmy, ale za světla v zahradě určitě ozdobou není.

  Mám pro Vás tedy nápady, jak si užít oheň, třeba i v blízkosti terasy a domu a přitom mít místo upravené.

 Jednou variantou je zahradní krb. Takový, který není prvoplánově konstruován na grilování, ale na posezení u ohně. Je jich mnoho typů, na obrázku je moderní s jednou stranou zcela otevřenou. Krb je dobrým řešením pro menší prostory a pro místa v blízkosti domu.

 Pokud patříte mezi milovníky ohňů, asi by Vás takové řešení neuspokojilo, pak je pěkná a úpravná varianta zděného ohniště ve vydlážděné ploše – volba materiálu by měla korespondovat s Vaším domem nebo zahradou. Na obrázku je i inspirace, jak upravit celé místo tak, aby fungovalo dobře i bez velkých příprav a bylo vkusné i ve dne.

  Mě osobně se líbí i oheň v kovovém koši nebo nádobě. Oheň může být trochu vyvýšený, takže krásně hřeje i svítí . A ráno zametete dlažbu a popel přidáte do kompostuJ.

 

  Přeji Vám krásné podzimní dny a třeba i hřejivé posezení u skleničky a u plamenů.

Jitka Emlerová, DiS.

 

 

 

Davle - sídlo na velké řece

 

  Při podzimních procházkách se dívám na Davli z přilehlých strání a přemýšlím o jejím tvaru, vývoji, tváři, perspektivě.

 Davle to nemá příliš lehké. Je stísněna mezi řeku a stráň. Navíc je obcí, k níž se vztahuje spousty sousedních menších obcí, kvůli školce, škole, obchodům, bankomatu, dopravě a asi mnoha dalším věcem. To je pro Davli určitě výzva. Může tyto nároky většího a většího počtu lidí a také rekreantů a turistů, kteří do ní přijíždějí, uspokojit? Udrží si svoji pozici i přes rostoucí nároky na pohodlí, rychlost, kvalitu a úroveň?

 Moc bych jí to přála. A tak fantazíruji, jak by asi mohla vypadat. Už se touto otázkou v duchu zabývám delší čas. Jakým směrem by se mohla Davle vyvíjet, aby rostla do krásy? Při letošních procházkách mě však napadly nové souvislosti a myšlenky, a proto píši tento článek.

 Davle leží na překrásném místě. V oblé zatáčce řeky, která je díky Vranovské přehradě hodně široká. Krásný historický most ji spojuje s protějším břehem, z něhož vystupují skalnaté svahy, do nichž se zařezávají rokliny potoků. Dále soutok dvou řek a ostrov s klášterem, zase v kulise vysokých strání, to je dynamika, která je srovnatelná s nejkrásnějšími městy naší země. Toto je třeba vidět, při představě budoucí tváře městyse.

 Nejen tvar, krajinný ráz a shluk staveb tvoří sídlo. Podstatný je také jeho vývoj, historie, společenský význam. Ten je v Davli také do značné míry dán krajinnou výjimečností. Jako významná vorařská obec nese Davle dědictví té doby v podobě stále aktivního spolku Vltavan. Dále je spojená s historií trampského hnutí v Čechách a dodnes zaplavovaná rekreanty z rozsáhlých chatových oblastí v širokém okolí. Dnes široká řeka přitahuje příznivce vodních sportů spojených s loděmi a čluny. Je tu mnoho rybářů. Kdyby se Davli povedlo toto všechno integrovat do svého tvaru, své tváře spolu s estetikou, řádem a dobrým řešením v celku i detailu, kvetla by pak už sama. Tedy životem a aktivitou lidí, kteří ji tvoří, i do ní přijíždějí.

 Inspirací pro takové dobré řešení by mohla být třeba malebná jezerní městečka v Alpách nebo rybářská města v severských zemích.

 Nechala bych ožít břeh řeky. Má to štěstí, že auta jedou středem obce (to je náročné z jiných důvodů), ale proč nevyužít břeh, pro který je to výhoda? Od pomníku Vltavanu až do parku vede pěkná promenáda. Navíc projde i kolem „centra“ obce. Místo parkoviště a zarostlých ploch s odpadky bych viděla žijící osvětlené nábřeží s pontonovou kavárnou a restaurací, rybářskými obchůdky a pěknou loďařskou základnou. Obchodnímu centru bych dala moderní kabát a plochu u něj pojala jako náměstí. Parkující auta je třeba přesunout jinam. Je mi jasné, že Davle nemá moc kam. Tak jak to řeší ta krásná městečka, která jsou také stísněná na březích jezer a moře? Centrum je prostě bez aut. Mohla by parkovat někde kolem čistírny odpadních vod, odtamtud by lidé do městyse mohli jít také podél vody. Nebo třeba za řekou, návštěvníci by do centra šli po starém mostě a aspoň by měli čas si vychutnat ten krásný pohled. Na prostorném náměstí by bylo místo pro trhy, závody lodí a člunů, rybářské stánky atd. A je tu ještě park! Ten by mohl být cílem procházky po říční promenádě i prostorem pro koncerty, divadla, společenská davelská setkání a co si kdo vymyslí.

 Každé změně předchází představa, tu svou jsem alespoň formulovala do podoby tohoto článku.

Přeji Vám pohodový a radostný závěr roku a na další setkání s Vámi nad řádky Listu nejen o listech v novém roce se těší

  Jitka Emlerová, DiS.

 

 

Téma nejen pro třicetileté muže

Zasaď strom

  Milí příznivci rostlin, v dnešním příspěvku pravidelné „zelené“ rubriky navážeme na minulé téma, kterým bylo kácení stromů, a hned nějaké zase zasadíme.  Dnešní článek se tak stane vlastně náhradní výsadbou.

 Náhradní výsadba je častá a dobrá podmínka Odboru životního prostředí, když žádáme o povolení ke skácení stromu. Stromy, pod jejichž korunami dnes chodíme, totiž, pokud jsme v obci nebo kulturní části krajiny, také kdysi někdo sázel. Tím, že věk strom je delší než náš, často na udržení kontinuity v tomto směru zapomínáme. Sázením stromů dnes tvoříme vlastně obraz našich sídel za 40 – 70 let. V dnešních časech na mnoha místech dorůstající generace stromů chybí a to je velká chyba předešlých generací.

Návod jak strom vysadit jistě mnohde najdete, tak nebudeme zabíhat do detailů a zmíníme jen to podstatné a nebo věci, v kterých se obvykle chybuje.

Kdy sázet? Jaro je pro výsadbu dobrá doba, stejně tak podzim až do zámrzu. Letní výsadby nejsou tak spolehlivé, strom je v té době v plném proudu a horké počasí může ujmutí ztížit i při dostatečné zálivce. Možné to ale je, nejlépe je pro letní výsadbu použít kontejnerované stromky.

Jak sázet? Jáma pro výsadbu má mít tvar misky – širší ne hlubší. Dno je dobré prokopat. Podle podloží je možno zlepšit vsakování drenáží, vyměnit část zeminy za vhodnější apod. Stromek musí být zasazen tak hluboko, jako rostl doposud, utopení je hrubou chybou při výsadbě. Stromek je nutné kotvit, podle velikosti jedním až třemi kůly, neukotvenému stromu se vlivem původní větru bal i jen nepatrně pohybuje a nové malé kořínky se tak stále přetrhávají a nemohou do stávající zeminy prorůst. Důležitý je také vyrovnávací řez. Kořeny jsou při výsadbě vždy oslabeny a tak je třeba prořezat také korunku, aby to stromek “utáhl“. Dobrá zálivka je nezbytná. Zaléváme: jámu před sázením, strom po výsadbě, pravidelně do ujmutí stromu, v závislosti na počasí, vydatně, aby se provlhčil celý bal, ne tolik, aby došlo k trvalejšímu zamokření, jehličnany kropíme celé. Stromku je vhodné ponechat několik let zamulčovanou výsadbovou mísu, tráva nebo plevele by odebíraly příliš vody a živin.

Co sázet? Z hlediska druhu sazenice můžeme sázet stromky prostokořenné, balové nebo kontejnorované. Prostokořenné, tedy bez balu s obnaženými kořeny se často sází stromy ovocné. Před výsadbou je dobré je dát do vody. Balové stromy jsou pro výsadbu na dané období vyzdvižené ze země a mají bal zpevněný jutou a případně i drátěným košem. Dráty je při výsadbě potřeba přestříhat, ale není potřeba je odstraňovat, nezapomeneme na vyrovnávací řez. Kontejnerované stromky mohou růst již delší dobu v nádobě, pak je potřeba se podívat, zda se jim kořen nestáčí na dně květináče dokolečka. Takový strom není kvalitní zboží. Spirálový kořen je případně třeba odstřihnout, kvalitní kotvení by stromu nezajistil.

Z hlediska sortimentu dřevin je otázka daleko složitější.  Tady se z nás stávají tvůrci našeho okolí, ale i krajinného rázu a tak je vhodné se podívat na situaci s nadhledem, jak časovým, tak prostorovým. Uvědomit si širší prostředí, do kterého strom sázíme a zachovávat jeho harmonii. Proto platí zásada, že mimo města, tedy v menších obcích a v krajině sázíme stromy domácího původu a nejlépe i krajově a oblastně typické. Vyvarujeme se zejména barevných kultivarů. U stromků malých rozměrů můžeme vybírat ze současné rozmanité nabídky volněji. I tak je však nezbytné mít na paměti tzv. stanovištní nároky jednotlivých druhů. Jednoduše řečeno, nesázet na slunečný úpal dřeviny rostoucí jinak v horských lesích a naopak. Důležitá je i vlhkost stanoviště. Nejpřesnějším vodítkem jsou nám zase stromy rostoucí v přilehlé volné krajině.

Kam sázet? Při výběru místa pro budoucí strom je potřeba vystoupit myslí z lidského měřítka. Nehledat budoucí korunu sázeného stromku jen kousek nad svou hlavou, ale odvážit se podívat výše, vystoupit až nad střechy domů, představit si i šířku budoucí koruny, nebát se, co vše strom zastíní, naopak se na tento blahodárný stín těšit. Takový pohled při výsadbě stromu totiž zabrání pozdějším zásahům do jeho zdravého růstu, jak se s tím velmi často můžeme setkat. Jak často jsou koruny již mladých stromů nevhodně řezány, sesazovány, omezovány.  Stromy, které nás obklopují, rozšiřují naše obzory a to jak v čase, tak v prostoru. Nechme se jimi obohatit.

V Davli byly minulý rok skáceny lípy před kapličkou, také tady byla správnou podmínkou náhradní výsadba. Budu se na nové lípy těšit. Také jedna z lip v centru městyse je určena z bezpečnostních důvodů ke skácení, a i zde se plánuje vysazení mladé lípy.

Přeji Vám příjemné jarní dny a v příštím čísle na shledanou.

Jitka Emlerová

 

 

 

 

Davle v Krajině

 

  Zdravím Vás milí čtenáři Soutoku v rubrice List nejen o listech. Dnešní příspěvek bych ráda věnovala úvahám o krajině a malým zastávkám v ní. A to na podnět jednoho ze čtenářů. Zmínili jsme se společně o úpravě a osázení autobusové zastávky Davle – Sloup – Na Javorce. Že je milé se s takovým veřejným místem setkat a zda je taková forma úpravy pro zastávku u pole vhodná. Vrátím se k této otázce opět na závěr článku.

  Davle leží v jedinečné krajině. Mohutné řeky s velkou plochou vodního zrcadlení lemované skalnatými a lesnatými svahy, které sem tam přeruší roklinky potoků. Dynamický ráz krajiny podtržený klidně plynoucí masou vody.

  A co je to vlastně krajina? Václav Cílek, geolog a filozof píšící s láskou o České krajině říká zjednodušeně, že „krajina je to, co vidíme, když vylezeme na kopec“. Seskupení přírodních prvků typických pro danou oblast. Patří sem také dřeviny a rostliny, které charakter místa dotvářejí. Patří sem ale také výtvory a zásahy člověka, pole, louky, cesty, stavby atd. To vše dohromady může vytvářet krásné krajiny, ale leccos může krajinnou harmonii narušit i na řadu let či desetiletí.

Jaké lidské výtvory davelské krajině dominují a jak vhodně?

Například davelské mosty. Ten starý,  s lehkou elegantní konstrukcí. I jeho zrcadlení v hladině je mezi stráněmi ladné. A nový – nemá jasný začátek ani konec, konstrukcí mohutností a šikmo se zvedající mostovkou připomíná spíše dálniční stavbu, přestože tomu pokračující sinice neodpovídají. Se sousedící čerpací stanicí hrubě narušuje křivky soutoku.

  Kostel sv. Kiliána v ohybu řeky v sousedství ostrova, vždycky na mě působí až tajuplně, jak je pod lesnatou stání a nikoli v centru obce, jedinečné a krásné.

  BTS-ky na račanské vodárně. To je všudypřítomný kaz. Přitom silueta samotné vodárny by korunovala račanský vrchol zdařile z mnoha pohledů.

  Chaty na úbočích a hřebenech vltavských strání. A vlastně celé osady chat roztroušené v nejmalebnějších zdejších přírodních zákoutích. Svou společenskou úlohu jistě v minulém režimu sehrály, ale tím, že ztratily charakter srubů v divoké přírodě a stávají se spíše karikaturami na satelitní bydlení a svým počtem a rozsahem, zdejší krajinu mnohé znehodnocují.

 Nedávno vysázené aleje podél silnic a i alej podél pěší cesty mezi Račany a Měchenicemi. Člení obraz přilehlé krajiny, vedou oko při pohledu do dálky, ale v případě pěší cesty vedou i člověka do krajiny a to považuji za nejcennější. Sama vím o několika lavičkách v okolí, z kterých je pěkný pohled na davelské údolí a vždy mě potěší, když je najdu opravené nebo s upraveným okolím. To jsou podle mého názoru jedny z nejlepších malých krajinářských počinůJ.

 A tak i upravená autobusová zastávka potěší cestujícího nebo putujícího člověka, i když si nemohu pomoci a napadne mě souvislost s nedalekým křížkem u silnice ze Sloupu do Davle, který, ač zarostlý, nad příkopem cesty a věkovitý, je stále estetičtější než autobusová cedule obklopená směsí letniček a dřevin. No, to je ale spíše povzdech nad hodnotami dnešní doby, kdy ceníme více rychlost, komunikaci a spojení, než zastavení, klid a duchovní nadhled. To je ale na širší úvahu než o listech a krajiněJ.

  Jistě byste přišli na mnohé další prvky v krajině, s vlastním hodnocením, a to je dobře. Kdybyste měli chuť se o ně podělit, napište mi na adresu: jitka.emlerova@arbogard.cz, ráda s Vámi nad krajinou podiskutuji.

Přeji Vám klid a nadhled v pohledech na podzimní krajinu.

Jitka Emlerová, DiS.

 

 

Kvítky na tom správném místě

 

 Zdravím čtenáře Soutoku v rubrice nejen o listech. Dnešním tématem budou tedy spíše květy, nebo kvítky, jak je v názvu článku. Budu psát o trvalkách a to jsou rostliny někdy s květy drobnějšími nebo i nenápadnými, někdy  ale pořádně velké rostliny, třeba i ke dvěma metrům, a nebo rostliny s velkými květy.., prostě všehochuť.

 

 Když se vybere správná trvalku na dobré místo, bude nás těšit léta a navíc téměř bez práce. Potřebuje třeba jen na jaře sestřihnout a pohnojit…

Co byste řekli moderní jednotné trvalkové úpravě okolo davelské vltavanské kotvy? Představu bych měla, na konci článku Vám jí představím.

 

 Co tedy spojuje tak pestrou škálu rostlin, kterou označujeme jako trvalky nebo pereny? Nejsou to dřeviny, tedy na zimu nadzemní část odumírá (výjimky jsou v rostlinné říši vždy a tak jsou i stálezelené a polodřevitéJ) řekněme tedy, že jsou to bylinné rostliny. Na svém stanovišti žijí více let, tím se liší od letniček a dvouletek, které se množí semeny a pokud s mini pracujeme v zahradách nebo nádobách musíme je stále znovu vysazovat.

 

 V současné době jsou trvalky v okrasném zahradnictví a sadovnictví „v kurzu“, a to nejen v rodinných zahradách, ale i ve městech, sadech, u moderní architektury. Je to především kvůli nižším nárokům na údržbu, která je pochopitelně velmi drahá, ale i kvůli přirozenějšímu vzhledu a velmi široké škále charakteru rostlin. Tak záhony trvalkových směsí nahrazují původní tulipánové, maceškové a afrikánové lány v parcích a třeba i zámeckých zahradách. Je to milá změna, i když nemám nic proti tulipánům, maceškám a snad ani proti afrikánům.

 

 Pro dosažení dobrého efektu je potřeba trvalky na dané místo správně vybrat a správně osadit. Jak na to?

 

V přírodě rostou pereny na všech možných místech od rybníků, přes lesy až na skalní útesy. Podle toho se rozdělují na tak zvané stanovištní okruhy, které nám pomáhají při výběru vhodných druhů na určité místo. Můžeme tak dobře osadit zcela zastíněnou a vlhkou část pozemku za domem, kde je tráva k ničemu a zbytečně tam zajíždíme sekačkou (waldsteinie, barvínek) a nebo střešní zahradu, rozpálenou plochu na slunci a větru, která s trvalkami umí rozkvést a třeba i zavonět (pažitka, mateřídouška).

 Několik stanovištních okruhů pro příklad: les, okraj lesa, volné plochy, skalní step, okraj vody, voda.

 

 Další důležitou otázkou je, jak trvalkovou výsadbu založit, aby mladé rostliny prosperovaly a aby nebylo třeba neustále plít. Řešením je mulčování. Nejčastěji se používá mulčovací kůra, ale lze použít i štěrk, třeba ve výsadbách okrasných trav apod. Nově založené trvalková plocha působí trochu chudě, ale cílem je hustý porost rostlin jednoho nebo i více druhů, který prosperuje na daném místě léta.

 

Pro navnadění uvedu několik příkladů použití trvalek:

Stinný kout zahrady s pozadím keřů je možné osázet kosatci, bohyškami, poměnkovci, čechravami, bergénií, na okraji takového koutu může kvést zběhovec či sasanky.

 

Na výsluní například na okraji terasy ve svahu nám můžu dělat společnost například levandule, hvozdíky, plamenky, šalvěj, izop, a z nich může vysokým květem občas vykouknout šuškanda, pivoňka nebo stračky.

 

Pod stromy, kde se špatně daří trávě, mohou být celé plochy kakostů, barvínku nebo škornice a třeba i ostrůvky konvalinek.

 

V širších zpevněných plochách u moderní výstavby budou dobře působit kombinace okrasných trav.

 

A trvalkové osázení davelské kotvy?

Celou plochu bych osadila šantou (nepeta fasenii), je to levandulově modrá trvalka rostoucí v polštářovitých trsech a kvetoucí od května pět měsíců v roce jemnými květy.  Pěkně by se hodila k blízké bříze a ve vánku by třeba evokovala vlnící se hladinu řeky. Celá plocha by působila jednotněji, přehledněji, získala by si svůj prostor a důstojnost, zvýraznila by se.

 

 Kdybyste měli namysli nějaký další kousek, který by mohly zdobit trvalky a nevíte si rady, budu ráda, když se na mě obrátíte. Můžete mě oslovit prostřednictvím redakce nebo rovnou na adrese jitka.emlerova@arbogard.cz.

 Ať Vám radost trvale kvete a v dalším čísle Soutoku na shledanou.

 

Jitka Emlerová, DiS.

 

 

Rostliny v nádobách

 

 Dobrý den čtenáři Soutoku. Dnešní List o listech bude o pěstování v nádobách, tedy o rostlinách v květináčích, truhlících, vědrech, vázách atd.

 

Myslím, že rostliny, květiny, stromy a keře sázíme do nádob, abychom si je nějak přiblížili. Můžeme je pak třeba vzít do ruky, mít doma nebo na terase, přenést ze zimy, někomu darovat..

 Je to vlastně skvělé, že to jde. A v nádobách lze opravdu pěstovat snad všechny rostliny a květiny.

 Nejdůležitější je respektovat nároky dané rostlinky co se týče světla, tepla, vlhkosti a zálivky. To není vždy snadné. Klasickým příkladem je skupina tzv. středomořských rostlin (oleandr, oliva), potřebují být v létě venku, ale naši mrazivou zimu musí přečkat ve světle a chladu tak 0 - 10°C. Kdo nemá zimní zahradu, těžko takové místo ve svém domě najde.

 Způsobů použití rostlin v nádobách je opravdu široká škála. V kuchyni na okně můžeme mít bylinky, různě po bytě pokojové rostliny – ty jsou mimochodem většinou původem ze subtropických oblastí a tak v místnostech některé trpí suchým vzduchem – na balkonech a terasách je možné v truhlících nebo větších nádobách pěstovat ledacos a takzvaná mobilní zeleň zdobí veřejné prostory, náměstí, prostranství, okolí reprezentativních budov – o Davelské mobilní zeleni se zase zmíním v závěru článku – v nádobách jsou vlastně i exotické stromy tvořící interiéry velkých nákupních center nebo stromy a další rostliny na střešních zahradách.

 

V čem bývají nejčastěji úskalí při takovémto pěstování rostlin?

Jak už jsme řekli, především v dodržení přirozených podmínek. A pak nejčastěji v zálivce. V ideálních podmínkách potřebuje květina, nebo i strom, jen málo – občas zalítJ a možná někdy přihnojit. Ale jak často je to občas? To je nejčastější otázka mých klientů o kontejnerových rostlinách. Není na ní nikdy jednoznačná odpověď. Jedině snad: „podle potřeby“, což většinou nikoho neuspokojí. Potřeba rostliny spočívá v tom, že její kořeny potřebují jak pít, tak také dýchat. Když jí dopřejeme obojí, bude to dobré. Nejlépe toho dosáhneme, když rostlinu pořádně zalijeme, až když je bal chvíli sušší. Já zalévám svoje domácí rostlinky, až když trochu povadnou.

 Ještě méně pravidelná je zálivka rostlin v květináčích venku. Někdy zalévá po delší dobu jen déšť, jindy musíme zalévat denně. Jak to tedy shrnout? Rostliny je třeba pravidelně kontrolovat, ale zalévat, jen když je to potřeba.

 Čím větší máme nádobu nebo květináč, tím déle můžeme nechat rostliny bez dozoru – zásoba vláhy je větší. Péči v tomto směru mohou usnadnit různé samozavlažovací květináče. Já je tedy nepoužívám, často dělají situaci se zálivkou spíše složitější. Zase jde především o to, najít si režim, který vhodně zajistí kořenům vzduch i vodu. Lepší variantou jsou profesionální substráty, ale to už je pro širší pojednání.

  Často také diskutuji o použití květináčů s otvorem ve dně a podmiskou versus zasazení rostliny rovnou do obalu - květináče bez otvoru.  S podmiskou se snadněji vyhneme přemokření (i když setkala jsem se nedávno i tady s uhnilými rostlinami), na druhou stranu podmiska nikdy nevydrží dlouho pěkná, bývá zaprášená a potažená zaschlým kalem a vysráženými solemi – nic moc pro parádní interiér. Doporučuji tedy nádoby bez podmisky, vyřešit drenážní vrstvu a zalévat citlivěji. Jde to.

 Kde to ale nejde je venku. Tam by vydatnější déšť rychle rostliny zahubil. Odtok přebytečné vody je tu nutný. Je lepší, když je trochu výše než úplně na dně (to jsou například ty výstupky dovnitř truhlíků, které lze proděravět), pokud máme v dekorační nádobě – třeba dřevěné- pěstební vložku, můžeme ji proděravět několik centimetrů nad dnem, na jejím obvodu.

  Je to snad nekončící řada štelování.., přitom někteří lidé mají cit pro rostliny a rostou jim a kvetou i v nepochopitelně chudých a jednoduchých podmínkách, třeba je to i o jiném vlivu než vodě a výživě, ale o tom třeba zase jindy.

  Já bych se v závěru chtěla na celou situaci ještě podívat s odstupem. Co dělá rostlinu v nádobě krásnou?

Přiměřenost ke stanovišti – velikostí, tvarem, vzhledem.

Nádoba – kvalita, velikost, povrch.

Zdravý vzhled rostliny, uspořádaný tvar.

Upozorňuji často na to, že hlavní investicí je zde nádoba, pak teprve rostlina. Skvělé designové květináče jsou dominantou místnosti, i když jsou v nich „tchýniny jazyky“, ale i s levnějšími můžeme udělat parádu. Měly by barevně ladit s prostředím a být všechny v příbuzném vzhledu, stejné, nebo v doplňujících se odstínech a velikostech nebo jinak vtipně ladící dohromady.

 A malá poznámka k Davelké mobilní zeleni.. myslím, že s modernějšími květníky před úřadem i školou by se městys vyhoupl o několik desetiletí výšeJ. Modernější osázení není ani tak nutné, taková pestrost menšímu městečku ještě sluší.

 

 Pokud řešíte nějaké otázky ohledně pěstování rostlin v nádobách nebo se na to teprve chystáte, můžete se na mě obrátit, ochotně Vám poradím či pomohu. Můžete mě oslovit prostřednictvím redakce nebo rovnou na adrese jitka.emlerova@arbogard.cz.

 Přeji Vám pěkné letní dny a v příštím čísle nashledanou.

 

Jitka Emlerová, DiS.