pondělí 19. ledna 2015


Davle - sídlo na velké řece


 

  Při podzimních procházkách se dívám na Davli z přilehlých strání a přemýšlím o jejím tvaru, vývoji, tváři, perspektivě.

 Davle to nemá příliš lehké. Je stísněna mezi řeku a stráň. Navíc je obcí, k níž se vztahuje spousty sousedních menších obcí, kvůli školce, škole, obchodům, bankomatu, dopravě a asi mnoha dalším věcem. To je pro Davli určitě výzva. Může tyto nároky většího a většího počtu lidí a také rekreantů a turistů, kteří do ní přijíždějí, uspokojit? Udrží si svoji pozici i přes rostoucí nároky na pohodlí, rychlost, kvalitu a úroveň?

 Moc bych jí to přála. A tak fantazíruji, jak by asi mohla vypadat. Už se touto otázkou v duchu zabývám delší čas. Jakým směrem by se mohla Davle vyvíjet, aby rostla do krásy? Při letošních procházkách mě však napadly nové souvislosti a myšlenky, a proto píši tento článek.

 Davle leží na překrásném místě. V oblé zatáčce řeky, která je díky Vranovské přehradě hodně široká. Krásný historický most ji spojuje s protějším břehem, z něhož vystupují skalnaté svahy, do nichž se zařezávají rokliny potoků. Dále soutok dvou řek a ostrov s klášterem, zase v kulise vysokých strání, to je dynamika, která je srovnatelná s nejkrásnějšími městy naší země. Toto je třeba vidět, při představě budoucí tváře městyse.

 Nejen tvar, krajinný ráz a shluk staveb tvoří sídlo. Podstatný je také jeho vývoj, historie, společenský význam. Ten je v Davli také do značné míry dán krajinnou výjimečností. Jako významná vorařská obec nese Davle dědictví té doby v podobě stále aktivního spolku Vltavan. Dále je spojená s historií trampského hnutí v Čechách a dodnes zaplavovaná rekreanty z rozsáhlých chatových oblastí v širokém okolí. Dnes široká řeka přitahuje příznivce vodních sportů spojených s loděmi a čluny. Je tu mnoho rybářů. Kdyby se Davli povedlo toto všechno integrovat do svého tvaru, své tváře spolu s estetikou, řádem a dobrým řešením v celku i detailu, kvetla by pak už sama. Tedy životem a aktivitou lidí, kteří ji tvoří, i do ní přijíždějí.

 Inspirací pro takové dobré řešení by mohla být třeba malebná jezerní městečka v Alpách nebo rybářská města v severských zemích.

 Nechala bych ožít břeh řeky. Má to štěstí, že auta jedou středem obce (to je náročné z jiných důvodů), ale proč nevyužít břeh, pro který je to výhoda? Od pomníku Vltavanu až do parku vede pěkná promenáda. Navíc projde i kolem „centra“ obce. Místo parkoviště a zarostlých ploch s odpadky bych viděla žijící osvětlené nábřeží s pontonovou kavárnou a restaurací, rybářskými obchůdky a pěknou loďařskou základnou. Obchodnímu centru bych dala moderní kabát a plochu u něj pojala jako náměstí. Parkující auta je třeba přesunout jinam. Je mi jasné, že Davle nemá moc kam. Tak jak to řeší ta krásná městečka, která jsou také stísněná na březích jezer a moře? Centrum je prostě bez aut. Mohla by parkovat někde kolem čistírny odpadních vod, odtamtud by lidé do městyse mohli jít také podél vody. Nebo třeba za řekou, návštěvníci by do centra šli po starém mostě a aspoň by měli čas si vychutnat ten krásný pohled. Na prostorném náměstí by bylo místo pro trhy, závody lodí a člunů, rybářské stánky atd. A je tu ještě park! Ten by mohl být cílem procházky po říční promenádě i prostorem pro koncerty, divadla, společenská davelská setkání a co si kdo vymyslí.

 Každé změně předchází představa, tu svou jsem alespoň formulovala do podoby tohoto článku.

Přeji Vám pohodový a radostný závěr roku a na další setkání s Vámi nad řádky Listu nejen o listech v novém roce se těší

  Jitka Emlerová, DiS.

 


 

Žádné komentáře:

Okomentovat