ArboGard

Davle v Krajině

 

  Zdravím Vás milí čtenáři Soutoku v rubrice List nejen o listech. Dnešní příspěvek bych ráda věnovala úvahám o krajině a malým zastávkám v ní. A to na podnět jednoho ze čtenářů. Zmínili jsme se společně o úpravě a osázení autobusové zastávky Davle – Sloup – Na Javorce. Že je milé se s takovým veřejným místem setkat a zda je taková forma úpravy pro zastávku u pole vhodná. Vrátím se k této otázce opět na závěr článku.

  Davle leží v jedinečné krajině. Mohutné řeky s velkou plochou vodního zrcadlení lemované skalnatými a lesnatými svahy, které sem tam přeruší roklinky potoků. Dynamický ráz krajiny podtržený klidně plynoucí masou vody.

  A co je to vlastně krajina? Václav Cílek, geolog a filozof píšící s láskou o České krajině říká zjednodušeně, že „krajina je to, co vidíme, když vylezeme na kopec“. Seskupení přírodních prvků typických pro danou oblast. Patří sem také dřeviny a rostliny, které charakter místa dotvářejí. Patří sem ale také výtvory a zásahy člověka, pole, louky, cesty, stavby atd. To vše dohromady může vytvářet krásné krajiny, ale leccos může krajinnou harmonii narušit i na řadu let či desetiletí.

Jaké lidské výtvory davelské krajině dominují a jak vhodně?

Například davelské mosty. Ten starý,  s lehkou elegantní konstrukcí. I jeho zrcadlení v hladině je mezi stráněmi ladné. A nový – nemá jasný začátek ani konec, konstrukcí mohutností a šikmo se zvedající mostovkou připomíná spíše dálniční stavbu, přestože tomu pokračující sinice neodpovídají. Se sousedící čerpací stanicí hrubě narušuje křivky soutoku.

  Kostel sv. Kiliána v ohybu řeky v sousedství ostrova, vždycky na mě působí až tajuplně, jak je pod lesnatou stání a nikoli v centru obce, jedinečné a krásné.

  BTS-ky na račanské vodárně. To je všudypřítomný kaz. Přitom silueta samotné vodárny by korunovala račanský vrchol zdařile z mnoha pohledů.

  Chaty na úbočích a hřebenech vltavských strání. A vlastně celé osady chat roztroušené v nejmalebnějších zdejších přírodních zákoutích. Svou společenskou úlohu jistě v minulém režimu sehrály, ale tím, že ztratily charakter srubů v divoké přírodě a stávají se spíše karikaturami na satelitní bydlení a svým počtem a rozsahem, zdejší krajinu mnohé znehodnocují.

 Nedávno vysázené aleje podél silnic a i alej podél pěší cesty mezi Račany a Měchenicemi. Člení obraz přilehlé krajiny, vedou oko při pohledu do dálky, ale v případě pěší cesty vedou i člověka do krajiny a to považuji za nejcennější. Sama vím o několika lavičkách v okolí, z kterých je pěkný pohled na davelské údolí a vždy mě potěší, když je najdu opravené nebo s upraveným okolím. To jsou podle mého názoru jedny z nejlepších malých krajinářských počinůJ.

 A tak i upravená autobusová zastávka potěší cestujícího nebo putujícího člověka, i když si nemohu pomoci a napadne mě souvislost s nedalekým křížkem u silnice ze Sloupu do Davle, který, ač zarostlý, nad příkopem cesty a věkovitý, je stále estetičtější než autobusová cedule obklopená směsí letniček a dřevin. No, to je ale spíše povzdech nad hodnotami dnešní doby, kdy ceníme více rychlost, komunikaci a spojení, než zastavení, klid a duchovní nadhled. To je ale na širší úvahu než o listech a krajiněJ.

  Jistě byste přišli na mnohé další prvky v krajině, s vlastním hodnocením, a to je dobře. Kdybyste měli chuť se o ně podělit, napište mi na adresu: jitka.emlerova@arbogard.cz, ráda s Vámi nad krajinou podiskutuji.

Přeji Vám klid a nadhled v pohledech na podzimní krajinu.

Jitka Emlerová, DiS.