Davle v Krajině

 

  Zdravím Vás milí čtenáři Soutoku v rubrice List nejen o listech. Dnešní příspěvek bych ráda věnovala úvahám o krajině a malým zastávkám v ní. A to na podnět jednoho ze čtenářů. Zmínili jsme se společně o úpravě a osázení autobusové zastávky Davle – Sloup – Na Javorce. Že je milé se s takovým veřejným místem setkat a zda je taková forma úpravy pro zastávku u pole vhodná. Vrátím se k této otázce opět na závěr článku.

  Davle leží v jedinečné krajině. Mohutné řeky s velkou plochou vodního zrcadlení lemované skalnatými a lesnatými svahy, které sem tam přeruší roklinky potoků. Dynamický ráz krajiny podtržený klidně plynoucí masou vody.

  A co je to vlastně krajina? Václav Cílek, geolog a filozof píšící s láskou o České krajině říká zjednodušeně, že „krajina je to, co vidíme, když vylezeme na kopec“. Seskupení přírodních prvků typických pro danou oblast. Patří sem také dřeviny a rostliny, které charakter místa dotvářejí. Patří sem ale také výtvory a zásahy člověka, pole, louky, cesty, stavby atd. To vše dohromady může vytvářet krásné krajiny, ale leccos může krajinnou harmonii narušit i na řadu let či desetiletí.

Jaké lidské výtvory davelské krajině dominují a jak vhodně?

Například davelské mosty. Ten starý,  s lehkou elegantní konstrukcí. I jeho zrcadlení v hladině je mezi stráněmi ladné. A nový – nemá jasný začátek ani konec, konstrukcí mohutností a šikmo se zvedající mostovkou připomíná spíše dálniční stavbu, přestože tomu pokračující sinice neodpovídají. Se sousedící čerpací stanicí hrubě narušuje křivky soutoku.

  Kostel sv. Kiliána v ohybu řeky v sousedství ostrova, vždycky na mě působí až tajuplně, jak je pod lesnatou stání a nikoli v centru obce, jedinečné a krásné.

  BTS-ky na račanské vodárně. To je všudypřítomný kaz. Přitom silueta samotné vodárny by korunovala račanský vrchol zdařile z mnoha pohledů.

  Chaty na úbočích a hřebenech vltavských strání. A vlastně celé osady chat roztroušené v nejmalebnějších zdejších přírodních zákoutích. Svou společenskou úlohu jistě v minulém režimu sehrály, ale tím, že ztratily charakter srubů v divoké přírodě a stávají se spíše karikaturami na satelitní bydlení a svým počtem a rozsahem, zdejší krajinu mnohé znehodnocují.

 Nedávno vysázené aleje podél silnic a i alej podél pěší cesty mezi Račany a Měchenicemi. Člení obraz přilehlé krajiny, vedou oko při pohledu do dálky, ale v případě pěší cesty vedou i člověka do krajiny a to považuji za nejcennější. Sama vím o několika lavičkách v okolí, z kterých je pěkný pohled na davelské údolí a vždy mě potěší, když je najdu opravené nebo s upraveným okolím. To jsou podle mého názoru jedny z nejlepších malých krajinářských počinůJ.

 A tak i upravená autobusová zastávka potěší cestujícího nebo putujícího člověka, i když si nemohu pomoci a napadne mě souvislost s nedalekým křížkem u silnice ze Sloupu do Davle, který, ač zarostlý, nad příkopem cesty a věkovitý, je stále estetičtější než autobusová cedule obklopená směsí letniček a dřevin. No, to je ale spíše povzdech nad hodnotami dnešní doby, kdy ceníme více rychlost, komunikaci a spojení, než zastavení, klid a duchovní nadhled. To je ale na širší úvahu než o listech a krajiněJ.

  Jistě byste přišli na mnohé další prvky v krajině, s vlastním hodnocením, a to je dobře. Kdybyste měli chuť se o ně podělit, napište mi na adresu: jitka.emlerova@arbogard.cz, ráda s Vámi nad krajinou podiskutuji.

Přeji Vám klid a nadhled v pohledech na podzimní krajinu.

Jitka Emlerová, DiS.

 

 

Kvítky na tom správném místě

 

 Zdravím čtenáře Soutoku v rubrice nejen o listech. Dnešním tématem budou tedy spíše květy, nebo kvítky, jak je v názvu článku. Budu psát o trvalkách a to jsou rostliny někdy s květy drobnějšími nebo i nenápadnými, někdy  ale pořádně velké rostliny, třeba i ke dvěma metrům, a nebo rostliny s velkými květy.., prostě všehochuť.

 

 Když se vybere správná trvalku na dobré místo, bude nás těšit léta a navíc téměř bez práce. Potřebuje třeba jen na jaře sestřihnout a pohnojit…

Co byste řekli moderní jednotné trvalkové úpravě okolo davelské vltavanské kotvy? Představu bych měla, na konci článku Vám jí představím.

 

 Co tedy spojuje tak pestrou škálu rostlin, kterou označujeme jako trvalky nebo pereny? Nejsou to dřeviny, tedy na zimu nadzemní část odumírá (výjimky jsou v rostlinné říši vždy a tak jsou i stálezelené a polodřevitéJ) řekněme tedy, že jsou to bylinné rostliny. Na svém stanovišti žijí více let, tím se liší od letniček a dvouletek, které se množí semeny a pokud s mini pracujeme v zahradách nebo nádobách musíme je stále znovu vysazovat.

 

 V současné době jsou trvalky v okrasném zahradnictví a sadovnictví „v kurzu“, a to nejen v rodinných zahradách, ale i ve městech, sadech, u moderní architektury. Je to především kvůli nižším nárokům na údržbu, která je pochopitelně velmi drahá, ale i kvůli přirozenějšímu vzhledu a velmi široké škále charakteru rostlin. Tak záhony trvalkových směsí nahrazují původní tulipánové, maceškové a afrikánové lány v parcích a třeba i zámeckých zahradách. Je to milá změna, i když nemám nic proti tulipánům, maceškám a snad ani proti afrikánům.

 

 Pro dosažení dobrého efektu je potřeba trvalky na dané místo správně vybrat a správně osadit. Jak na to?

 

V přírodě rostou pereny na všech možných místech od rybníků, přes lesy až na skalní útesy. Podle toho se rozdělují na tak zvané stanovištní okruhy, které nám pomáhají při výběru vhodných druhů na určité místo. Můžeme tak dobře osadit zcela zastíněnou a vlhkou část pozemku za domem, kde je tráva k ničemu a zbytečně tam zajíždíme sekačkou (waldsteinie, barvínek) a nebo střešní zahradu, rozpálenou plochu na slunci a větru, která s trvalkami umí rozkvést a třeba i zavonět (pažitka, mateřídouška).

 Několik stanovištních okruhů pro příklad: les, okraj lesa, volné plochy, skalní step, okraj vody, voda.

 

 Další důležitou otázkou je, jak trvalkovou výsadbu založit, aby mladé rostliny prosperovaly a aby nebylo třeba neustále plít. Řešením je mulčování. Nejčastěji se používá mulčovací kůra, ale lze použít i štěrk, třeba ve výsadbách okrasných trav apod. Nově založené trvalková plocha působí trochu chudě, ale cílem je hustý porost rostlin jednoho nebo i více druhů, který prosperuje na daném místě léta.

 

Pro navnadění uvedu několik příkladů použití trvalek:

Stinný kout zahrady s pozadím keřů je možné osázet kosatci, bohyškami, poměnkovci, čechravami, bergénií, na okraji takového koutu může kvést zběhovec či sasanky.

 

Na výsluní například na okraji terasy ve svahu nám můžu dělat společnost například levandule, hvozdíky, plamenky, šalvěj, izop, a z nich může vysokým květem občas vykouknout šuškanda, pivoňka nebo stračky.

 

Pod stromy, kde se špatně daří trávě, mohou být celé plochy kakostů, barvínku nebo škornice a třeba i ostrůvky konvalinek.

 

V širších zpevněných plochách u moderní výstavby budou dobře působit kombinace okrasných trav.

 

A trvalkové osázení davelské kotvy?

Celou plochu bych osadila šantou (nepeta fasenii), je to levandulově modrá trvalka rostoucí v polštářovitých trsech a kvetoucí od května pět měsíců v roce jemnými květy.  Pěkně by se hodila k blízké bříze a ve vánku by třeba evokovala vlnící se hladinu řeky. Celá plocha by působila jednotněji, přehledněji, získala by si svůj prostor a důstojnost, zvýraznila by se.

 

 Kdybyste měli namysli nějaký další kousek, který by mohly zdobit trvalky a nevíte si rady, budu ráda, když se na mě obrátíte. Můžete mě oslovit prostřednictvím redakce nebo rovnou na adrese jitka.emlerova@arbogard.cz.

 Ať Vám radost trvale kvete a v dalším čísle Soutoku na shledanou.

 

Jitka Emlerová, DiS.