Rostliny v nádobách

 

 Dobrý den čtenáři Soutoku. Dnešní List o listech bude o pěstování v nádobách, tedy o rostlinách v květináčích, truhlících, vědrech, vázách atd.

 

Myslím, že rostliny, květiny, stromy a keře sázíme do nádob, abychom si je nějak přiblížili. Můžeme je pak třeba vzít do ruky, mít doma nebo na terase, přenést ze zimy, někomu darovat..

 Je to vlastně skvělé, že to jde. A v nádobách lze opravdu pěstovat snad všechny rostliny a květiny.

 Nejdůležitější je respektovat nároky dané rostlinky co se týče světla, tepla, vlhkosti a zálivky. To není vždy snadné. Klasickým příkladem je skupina tzv. středomořských rostlin (oleandr, oliva), potřebují být v létě venku, ale naši mrazivou zimu musí přečkat ve světle a chladu tak 0 - 10°C. Kdo nemá zimní zahradu, těžko takové místo ve svém domě najde.

 Způsobů použití rostlin v nádobách je opravdu široká škála. V kuchyni na okně můžeme mít bylinky, různě po bytě pokojové rostliny – ty jsou mimochodem většinou původem ze subtropických oblastí a tak v místnostech některé trpí suchým vzduchem – na balkonech a terasách je možné v truhlících nebo větších nádobách pěstovat ledacos a takzvaná mobilní zeleň zdobí veřejné prostory, náměstí, prostranství, okolí reprezentativních budov – o Davelské mobilní zeleni se zase zmíním v závěru článku – v nádobách jsou vlastně i exotické stromy tvořící interiéry velkých nákupních center nebo stromy a další rostliny na střešních zahradách.

 

V čem bývají nejčastěji úskalí při takovémto pěstování rostlin?

Jak už jsme řekli, především v dodržení přirozených podmínek. A pak nejčastěji v zálivce. V ideálních podmínkách potřebuje květina, nebo i strom, jen málo – občas zalítJ a možná někdy přihnojit. Ale jak často je to občas? To je nejčastější otázka mých klientů o kontejnerových rostlinách. Není na ní nikdy jednoznačná odpověď. Jedině snad: „podle potřeby“, což většinou nikoho neuspokojí. Potřeba rostliny spočívá v tom, že její kořeny potřebují jak pít, tak také dýchat. Když jí dopřejeme obojí, bude to dobré. Nejlépe toho dosáhneme, když rostlinu pořádně zalijeme, až když je bal chvíli sušší. Já zalévám svoje domácí rostlinky, až když trochu povadnou.

 Ještě méně pravidelná je zálivka rostlin v květináčích venku. Někdy zalévá po delší dobu jen déšť, jindy musíme zalévat denně. Jak to tedy shrnout? Rostliny je třeba pravidelně kontrolovat, ale zalévat, jen když je to potřeba.

 Čím větší máme nádobu nebo květináč, tím déle můžeme nechat rostliny bez dozoru – zásoba vláhy je větší. Péči v tomto směru mohou usnadnit různé samozavlažovací květináče. Já je tedy nepoužívám, často dělají situaci se zálivkou spíše složitější. Zase jde především o to, najít si režim, který vhodně zajistí kořenům vzduch i vodu. Lepší variantou jsou profesionální substráty, ale to už je pro širší pojednání.

  Často také diskutuji o použití květináčů s otvorem ve dně a podmiskou versus zasazení rostliny rovnou do obalu - květináče bez otvoru.  S podmiskou se snadněji vyhneme přemokření (i když setkala jsem se nedávno i tady s uhnilými rostlinami), na druhou stranu podmiska nikdy nevydrží dlouho pěkná, bývá zaprášená a potažená zaschlým kalem a vysráženými solemi – nic moc pro parádní interiér. Doporučuji tedy nádoby bez podmisky, vyřešit drenážní vrstvu a zalévat citlivěji. Jde to.

 Kde to ale nejde je venku. Tam by vydatnější déšť rychle rostliny zahubil. Odtok přebytečné vody je tu nutný. Je lepší, když je trochu výše než úplně na dně (to jsou například ty výstupky dovnitř truhlíků, které lze proděravět), pokud máme v dekorační nádobě – třeba dřevěné- pěstební vložku, můžeme ji proděravět několik centimetrů nad dnem, na jejím obvodu.

  Je to snad nekončící řada štelování.., přitom někteří lidé mají cit pro rostliny a rostou jim a kvetou i v nepochopitelně chudých a jednoduchých podmínkách, třeba je to i o jiném vlivu než vodě a výživě, ale o tom třeba zase jindy.

  Já bych se v závěru chtěla na celou situaci ještě podívat s odstupem. Co dělá rostlinu v nádobě krásnou?

Přiměřenost ke stanovišti – velikostí, tvarem, vzhledem.

Nádoba – kvalita, velikost, povrch.

Zdravý vzhled rostliny, uspořádaný tvar.

Upozorňuji často na to, že hlavní investicí je zde nádoba, pak teprve rostlina. Skvělé designové květináče jsou dominantou místnosti, i když jsou v nich „tchýniny jazyky“, ale i s levnějšími můžeme udělat parádu. Měly by barevně ladit s prostředím a být všechny v příbuzném vzhledu, stejné, nebo v doplňujících se odstínech a velikostech nebo jinak vtipně ladící dohromady.

 A malá poznámka k Davelké mobilní zeleni.. myslím, že s modernějšími květníky před úřadem i školou by se městys vyhoupl o několik desetiletí výšeJ. Modernější osázení není ani tak nutné, taková pestrost menšímu městečku ještě sluší.

 

 Pokud řešíte nějaké otázky ohledně pěstování rostlin v nádobách nebo se na to teprve chystáte, můžete se na mě obrátit, ochotně Vám poradím či pomohu. Můžete mě oslovit prostřednictvím redakce nebo rovnou na adrese jitka.emlerova@arbogard.cz.

 Přeji Vám pěkné letní dny a v příštím čísle nashledanou.

 

Jitka Emlerová, DiS.

Kámen – nůžky – papír

Hra kamenů v moderní zahradě

 

 Kámen je efektní zahradní prvek, ale není vhodné ho používat nahodile, a tak název článku nemá evokovat hravé rozmístění, ale spíše precizní rozvržení po úvaze, třeba i nad papírem.

 

Důležité zásady, kterých je třeba se držet, pokud se chceme obklopit harmonickou a estetickou zahradou uvedeme v několika bodech:

  Stejnorodost – Kameny by měly být všechny stejného druhu. Mohou korespondovat s materiálem použitým ve stavbě domu nebo oplocení. V ideálním případě použijeme kameny z okolí, zahrada tím získá na autentičnosti.

  Stabilita – Umístění i uložení kamene by mělo mít logiku. Správné použití popisuje specialista v oboru Ladislav Nevlida z firmy ArboGard:

 „Působivým doplněním dřevostavby horského charakteru může být použití velkých kamenů s ostrou hranou, které je vhodné pokládat na svou nejširší plochu a zapustit je do země až o jednu třetinu. Může se zdát, že tak kámen ztratí na své objemnosti, ale opak je pravdou. Kámen musí působit přirozeně a srostle s terénem, jako by tam byl odjakživa. Vhodné je také využít podobných stran a ty k sobě přiblížit, aby kameny působily jako jeden velký rozlomený blok se spárou. Kameny by měly být z místní oblasti, z jednoho druhu horniny, nejlépe ze starých částí kamenolomů. Pěkně působí kameny s patinou času a stínu, s mechy a lišejníky. Kameny je nutné vybírat kusově. Je to náročná a mnohdy nebezpečná práce.“

  Přírodní vzhled – Moderní zahrady vycházejí z forem a rostlinných společenstev odpovídajících výskytu v přírodě. Dejme si tedy pozor na tradiční zahrádkářské skalky – spíše záhony zakrslých trvalek a dřevin s nahodilým rozmístěním kamenů. Přirozeněji bude vypadat skládaná suchá zídka, u níž bude výsadba skalniček také hezká: lomikameny, tařičky, floxy i hvozdíky. Navíc ve spárách mezi kameny si najde úkryt řada drobných živočichů.

  Také se vyvarujme pravidelného vyskládání kamenů nebo dokonce valounů okolo hladiny zahradního jezírka. Takový obraz těžko v přírodě potkáme.

  Kout zahrady s dobře použitými kameny může připomínat suťovitě v horách, hraniční valoun u cesty v krajině, zídku lemující venkovské pole, atd..

  

  Kámen vyjadřuje stálost, klid, jistotu a neměnnost, vymezení, pevný podklad. Nejsou toto právě aspekty, které nám dnes ve všedním dni chybí? A na vlastní zahradě je možná to pravé místo si je znovu zažít a připomenout.

 A tak můžeme v zahradách kameny zakomponovat k sednutí, k přelézání a přeskakování, nechat přes něj téci vodu nebo je seskládat jako sochu.

 

  Davle leží v krásné dynamické části pestré středočeské krajiny. Můžeme si dovolit zopakovat její různorodost i v našich zahradách a kameny k tomu použít. Navrhováním zahrad se profesně zabývám, pokud byste měli chuť využít mých služeb, můžete mě oslovit rovnou na adrese jitka.emlerova@arbogard.cz

 Přeji Vám příjemné procházky podzimní krajinou a v příštím čísle nashledanou.

 

Jitka Emlerová, DiS.